NOMENKLATURA
Nomenklatura je v podstatě jazyk chemiků a stejně jako čeština má svou spisovnou a nespisovnou podobu tak ji má v určité podobě i Chemie. Nejdříve se budeme věnovat „spisovné" nomenklatuře, která se skládá ze SYSTEMATICKÝCH NÁZVŮ, které se tvoří tak zvanou SUBSTITUČNÍ METODOU, což vlastně znamená, že ke kořenu, jenž se určí na základe počtu uhlíků v základní kostře, přidáváme k ní nejdříve přípony vyjadřující násobné vazby, poté přípony, které odkazují na funkční skupiny, u nich je ovšem třeba být opatrný, protože se některé dají vyjádřit i předponou, dále se používají latinské číslovky (slovně), které udávají počet funkčních skupin a násobných vazeb, a nebo arabské číslovky udávající místo výskytu již zmíněných věcí a občas se mohou i objevit řecká a latinská písmena, která nám mohou molekulu zařadit i prostorově.
Existuje samozřejmě i nomenklatura "nespisovná", kterou v chemii jsou TRIVIÁLNÍ NÁZVY. Tyto se používají buď když se bavíme o sloučenině příliš složité, u které je zbytečné neustále opakovat systematický název anebo u sloučenin, které jsou všeobecně známe jako například voda, u které je zbytečné říkat oxid vodný, protože voda je mnohem úspornější řešení. Z hlediska časového je tento způsob samozřejmě úspornější, z hlediska chemického je to však velice nepřesné, a proto je u všech sloučenin nutné znát hlavně SYSTEMATICKÝ NÁZVY a ne TRIVIÁLNÍ. Ten nám totiž nevypovídá o stavbě ani o dalších vlastnostech sloučeniny.
Samozřejmě existuje, jako v každém jazyku, i v nomenklatuře podoba hovorová, což se v nomenklatuře rovná způsobu pojmenování, který se používá k zdůraznění určité vlastnosti. Tento způsob se nazývá SEMISYSTEMATICKÝ nebo SEMITRIVIÁLNÍ. Ten se, jak již zmíněno, používá k zdůraznění určité vlastnosti v prvku. Nejlepším příkladem je asi propan-1,2,3-triol, což je systematický název, který má triviální název GLICERIN, a protože je to alkohol je jeho semitriviální název GLICEROL.