ELEKTRONOVÁ KONFIGURACE
První možností jak zapsat či znázornit orbitaly je pomocí symbolů, což je způsob, u kterého využíváme kvantových čísel. Nejdříve se uvádí hlavní kvantové číslo n, které má hodoty 1 a víc, avšak jediné co si musíme zapamatovat je, že u orbitalu d je hodnotahlavního kvantového čísla n-1 a u orbitalu f hodnota nabývá n-2. Po hlavním kvantovém čísle se zapisuje vedlejší kvantové číslo l, kterým zapisujeme orbital ve kterém se zrovna nachazíme. I.A a II.A skupina společne s héliem tvoří orbital s. lll.A-Vlll.A skupina tvoří orbital p. Zbývají nám již už jenom B skupiny, které tvoří orbital d a aktinoidy a lanthanoidy, které tvoří f orbital. Pokud jsme zvladli toto tak nám už jenom zbýva napsat počet elektronů jako exponent.
Druhý způsob jak můžeme znázornit elektronovou konfiguraci je pomocí rámečků, u kterých je důležité vědět, že rámeček má tolik políček, kolik existuje orbitalu příslušného typu (tzn.: s=1, p=3, d=5 a f=7). Elektrony se do políček znázorňuje šipkami, ke kterém v plně obsazeném orbitalu existuje další elektron, se kterým pak první elektron tvorí elektronovou dvojici, která se značí śipkou opačnou. Pro prvky s vyšším Z existuje možnost zapisování podle vzácného plynu, u kterého se udává nejbližši vzácný plyn s nižším Z v hranaté závorce a dále se píše už jenom zbytek konfigurace od zapsaného vzácného plynu.
Pro obsazován orbitalů existují 3 pravidla. Prvním z nich je výstavbový princip, který nám říká, že se nejdříve obsazují orbitaly s nižší energii a poté až ty s tou vyšší, což se dá spočítat tak, že sečteme n a l a podle toho si seřadíme hodnoty (s=0, p=1, d=2, f=3). Pokud se nám součet 2 po sobě jdoucích orbitalů rovná, tak se nejdříve udává orbital, který má nižší n. Takže se nám třeba 2p orbital obsadí dříve než 3s. Dalším pravidlem je Pauliho princip, který nám říká jenom, že můžou existovat maximálně 2 elektrony v jednom orbitalu, a že se musí lišit opačným spinem, což nám říká, že v orbitalu s x chlívečky může být maximálně 2x elektronů. Posledním pravidlem je pravidlo Hundovo, které nám říká, že si nejdříve uděláme do každého políčka jednoho orbitalu 1 šipku (do všech políček šipky se stejným směrem), a poté doplníme postupně potřebný počet šipek, které budou v opačném směru. Všechna tato pravidla platí pro atomy v základním stavu, což je stav, ve kterém má atom nejnižší energii.
Další pojmy:
Excitovaný stav- Je to stav, ve kterém atom přijme určité množství energie a tím vyvzbudí 1 nebo vice elektronů, které se objeví na energeticky vyšších vrstvách (tento proces se nazývá excitace). Atomy se mohou excitovat několikrát (a to než mu dojdou elektronové dvojice, protože se může excitovat jenom 1 elektron z elektronové dvojice), což se pak značí příslušém počtem hvězdiček (*).
Valenční excitovaný stav- Tento druh excitace má nejvýšší dopad na vlastnosti prvku, protože nám excitující elektron vtvoří další orbital, což znamená, že se ve valenční sféře bude nacházet pouze excitovaný elektron. Jako valenční elektrony se označují elektrony v poslední vrstvě (v tabulce jako perioda). Pokud se valenční elektrony nachází jenom v s orbitalu, tak se nazývají s-prvky, pokud valenční sféra zasahuje až do p orbitalů, tak se nazývají p-prvky. Souhrně se s a p prvky nazývají nepřechodné. Poté existují ještě d-prvky, které jsou přechodné a f-prvky, které jsou vnitřně přechodné.
Fyzikální excitovaný stav- Tento stav je zvláštní druh excitace, protože se v tomto případě elektron může excitovat třeb i z 2. do 4. orbitlu, což je i důvod, proč je tato excitace tak nestabilní a krátkodobá, a ještě ke všemu vyzařuje nebezpečné záření.
Ionizační energie- je to energie, která je schopna překonat vnitřní síly atomu a odštěpit elektron, přičemž se nam z atomu stava kation. Její jednotkou je kJ/mol a platí, že čím je hodnota nižší tím je prvek reaktivnější. 1. ionizační energie odtrhne 1. valenční elektron (atd.). Pokud atom přijme volný elektron vzniká anion. Tento děj se nazývá ionizace.
Elektronová afinita-Je to čślo se stejnou jednotkou jako ionizace, ale afinita, která se znači A se používá pro plyny a udává nám energii, která je potřeba pro vznik iontů z elektroneutrálního atomu v plynném stavu. Čím je hodnota vyšší tím je prvek elektronegativnější a radioaktivnější (=>naději tvoří anionty).